Vítej

Přesun..

13. března 2010 v 17:10
Řekla sem si lidičky ze udelam presun blogu...
Tento blog je celý domotany atd.. tak ho presouvam
na inej...


Tak esik chcete mi pomoc budu moc ráda..
Pá pá
 

Reining

13. března 2010 v 16:55 |  →Koně
Reining[1][2] je jedna z nejdůležitějších disciplín westernového stylu ježdění na koni. Často je popisován jako westernová forma drezury, protože pro správné provedení úlohy je zapotřebí dokonalý soulad jezdce s koněm, který se musí nechat ochotně vést téměř neznatelnými pobídkami. Úkolem jezdce je předvést s koněm zadanou úlohou složenou z kruhů, přeskoků, spinů, stopů, rollbacků, couvání a prodlev. Reining je velmi dynamická disciplína plná cvalu, rychlost však musí být pod dokonalou kontrolou a nesmí být na úkor přesnosti.

Prvky

  • Sliding stop: Sliding stop je asi nejtypičtější reiningový prvek, kdy kůň přejde z plného trysku do zastavení. Tomuto cviku předchází takzvaný rundown, kdy kůň postupně a plynule zrychluje na rovné čáře, až do započetí samotného stopu. Ve stopu by kůň měl ohnout záda a sklouznout se na podsazených zadních nohách, zatím co přední doklusávají. Hodnotí se zejména plynulost zrychlení na rundownu, ochota koně zastavit, rovnost a plynulost sklouznutí. Sliding stop se provádí v kombinaci s dalšími cviky, celkově jsou za manévry spojené s tímto prvkem udíleny tři známky.
  • Rollback: Rollback se provádí po sliding stopu. Jakmile se kůň zastaví, provede obrat o 180°, ze kterého rovnou naskočí do cvalu. V úloze musí být jeden rollback na pravou a jeden na levou stranu. Hodnotí se zejména ochota, plynulost, přesnost otočky a okamžité nacválání. Za trojici rundown - stop - rollback se udílí jedna známka.
  • Couvání: Couvání se rovněž provádí po sliding stopu. Kůň musí na minimální pobídku ochotně zacouvat minimálně 3 metry. Hodnotí se zejména ochota, přímost a rychlost couvání. Trojice rundown - stop - couvání bývá opět hodnocena jednou známkou.
  • Spiny: Jeden spin je otáčka o 360° okolo nehybné vnitřní zadní nohy, přední nohy by se měly pohybovat v klusovém tempu po kruhové dráze. V reiningové úloze se provádí 4 tyto otočky plynule za sebou, je kladen velký důraz na přesné zastavení. Vyšší rychlost zvyšuje náročnost cviku a při korektním provedení znamená i lepší hodnocení. Spiny doleva jsou známkovány odděleně od spinů doprava, což znamená zisk dvou známek.
  • Kruhy: Kruhy tvoří největší část reiningové úlohy. Klasická úloha se skládá ze tří kruhů na levou ruku a tří na pravou. Na každou ruku se provádí dva velké rychlé kruhy a jeden malý pomalý v zadaném pořadí. Všechny odchylky od kruhové dráhy jsou penalizovány, zejména je kladen důraz na projíždění přesným středem arény. Dále se hodnotí plynulá a ochotná výrazná změna rychlosti, takzvaná speed control. Kruhy na levou ruku jsou hodnoceny odděleně od kruhů na pravou, dvojice tak získá dvě známky.
  • Přeskoky: V rámci práce na kruzích obsahuje každá reiningová úloha i přeskok z levého cvalu do pravého a naopak. Přeskok musí být proveden bez přerušení cvalu v rámci jednoho skoku a v přesně definovaném místě. Důraz je také kladen na ochotu a plynulost přeskoků. Za špatný přeskok a po něm následující kontracval nebo křižování lze ve spojení s kruhy nasbírat velmi rychle značné penalty. Hodnocení bývá započteno ve známce za kruhy, nebo se hodnotí projetí osmičkové trajektorie jako jeden prvek.
  • Prodleva: V úloze bývá předepsáno několik prodlev, kdy musí kůň demonstrovat, že dokáže klidně a vyrovnaně stát a čekat na pobídky jezdce. Většinou bývají předepsány mezi jednotlivými prvky, závěrečná prodleva značí ukončení úlohy. Hodnocení těchto prvků bývá započteno do následujícího manévru.
  • Chůze do kolbiště: Některé úlohy začínají rovnou cvalem do arény, jindy je nutno dojít na střed krokem nebo klusem. Ve středu arény pak jezdec musí před další prací zastavit nebo přejít do kroku. Již při chůzi na střed je dvojice hodnocena v rámci prvního manévru, hodnotí se zejména klid koně a uvolněnost.

Hodnocení

Každá dvojice vstupuje do kolbiště se 70 body, které reprezentují korektně zajetou jízdu. Úloha je rozdělena na 7 až 8 manévrů, za každý z nich pak rozhodčí přidělí dvojici známku vyjádřenou body od -1,5 do 1,5 s půlbodovým dělením. -1,5 znamená extrémně špatné provedení, 1,5 je excelentní výkon. Navíc mohou být rozhodčími kdykoli uděleny penalizace za závažné prohřešky a odchylky od úlohy. Skóre nad 70 bodů jsou vidět spíše na mezinárodní úrovni.
Mezi chyby snižující hodnocení manévrů patří například:
  • nadměrné otvírání huby koně, žvýkání, házení hlavou
  • předvídání pomůcek
  • nedostatek plynulosti, přesnosti a přímosti, zakopnutí
  • příliš výrazné pomůcky, ztráta třmenu

Penalizace

  • Diskvalifikace: Chyby, které vedou k diskvalifikaci (no score):
    • zneužívání nebo týrání koně
    • použití zakázané výstroje (například nelegální uždění, vyvazování, bič)
    • použití jakýchkoli prostředků omezujících přirozený pohyb ocasu koně
    • nepředvedení koně ke kontrole po skončení úlohy
    • nevhodné chování soutěžícího
  • Nulové hodnocení: Chyby, které vedou k nulovému skóre (zero score). Na rozdíl od diskvalifikace může jezdec s nulovým skóre postoupit do dalšího kola vícekolové soutěže.
    • špatné držení otěží
    • použití romalu nedovoleným způsobem
    • nedokončení úlohy jak je předepsána, provedení manévru jinak než je předepsaný, vložení manévru navíc (včetně přetočení spinu o víc jak 90° nebo couvání víc jak dva kroky mimo předepsané místo)
    • závada výstroje nedovolující dokončit úlohu
    • odmítnutí poslušnosti koně
    • klus víc než 1/2 kruhu nebo 1/2 délky arény
    • pád koně nebo jezdce
  • Penalizace 5 bodů
    • použití ostruh před obřišníkem
    • použití ruky k postrašení nebo pochválení koně
    • držení se sedla
    • neposlušnost koně včetně kopání, kousání, vyhazování a vzpínání
  • Penalizace 2 body
    • přerušení chodu
    • zamrznutí v průběhu spinu nebo rollbacku
    • nezastavení nebo nepřejití do kroku před zahájením cvalu
    • pokud kůň začne stop před značkou
  • Penalizace 1 bod
    • 1 bod za každou započatou čtvrtinu kruhu při křižování nebo kontracvalu
    • přetočení nebo nedotočení spinu o víc jak 1/8, ale méně než 1/4
  • Penalizace 1/2 bodu
    • rozložený přeskok
    • klus před nacváláním na kruh nebo po rollbacku do 2 kroků
    • přetočení nebo nedotočení spinu do 1/8
    • nedodržení předepsané vzdálenosti od hrazení při stopu nebo rollbacku
Mnohé organizace vydávají svá vlastní pravidla[3][4][5], ty jsou však většinou odvozena z pravidel NRHA[6] a odchylují se jen minimálně.





Klásnej Rok lidi

1. ledna 2010 v 1:05 |  →Mix
Klásej nowe rooooooooooooook !!!
 


lonžování

9. října 2009 v 15:07 |  →Koně
Co "lonžování" znamená?

Lonžování je jednou z metod přípravy koně. Neslouží pouze k "vyběhání" koně, ale je nezbytnou součástí jeho přípravy, zvláště u mladých koní. Provádí se na dlouhé lonži (vodítku), kterou má kůň připevněnou pomocí karabiny na ohlávce. Kůň se pohybuje v tzv. lonžovacím kruhu (koral), kde uprostřed stojí cvičitel, který drží lonž a udává pokyny pro pohyb koně. Dále slouží lonžování k tomu, aby si kůň přivykal na Váš hlas a s ním udávané hlasové povely.

Lonžovací kruh "koral"


Kruh je nejlepším místem pro provádění tohoto druhu výcviku. Bude-li mít zvíře okolo sebe spoustu místa (např. louka), bude vystaveno většímu tlaku pohybovat se volně po prostranství, či vyhazovat, atd… Uzavřením koně se tomu zabrání. Každý kůň se rychleji naučí, než odnauč,í špatným návykům. Proto lonžování je vhodné provádět vždy v uzavřeném kruhu, tzv. koralu. Povrch v lonžovacím kruhu by neměl být tvořen z příliš sypkého materiálu, nejen z důvodu snadného uklouznutí a následného vylekání či zranění zvířete, ale je známo, že dlouhodobý pohyb koně, např. v sypkém písku, neprospívá jeho kloubům a šlachám. Velikost tohoto kruhu by se měla pohybovat od (min.) 13 metrů do (max.) 18 metrů.

Lonž a další nezbytné pomůcky


Ideální délka lonže by měla být okolo délky 10 metrů a 3 cm šířky. Měla by být pevná. Nejlépe z bavlněného či lněného materiálu. Na jednom konci by měla být lonž opatřena pevnou karabinou k přichycení k ohlávce a na druhé straně zakončena smyčkou pro lepší uchycení lonže cvičitelem. Dále je zapotřebí lonžovací ohlávka s obnoskem nebo uzdečka s udidlem. Další nepostradatelnou součástí lonžování je lonžovací bič. Délka by neměla přesahovat 2 metry a měl by být opatřen dostatečně dlouhým šlahounem (delší než samotný bič). Ovšem lonž neslouží k bití koně, ale jako pomůcka k udávání pokynů! Lonžovací bič slouží k pobízení koně k běhu, nahrazuje vlastně svým způsobem nohy jezdce.
Další "výstrojní součástí" jsou chrániče nohou. Existuje několik druhů chráničů. Používání této pomůcky je velmi důležité, jelikož mladý kůň je přece jenom "mladý kůň" a skotačení je běžným chováním nejen u koní, ale u mláďat všech zvířat. Bandážování nohou je samozřejmostí a dodává koním v lonžovacím kruhu potřebnou ochranu a oporu.
Šlachovky: slouží především k ochraně šlach na předních končetinách.
Strouhavky: slouží zase k ochraně zadních končetin.
Kamaše: Jedná se o chrániče nohou, které poskytují koni ochranu a zároveň oporu.
Zvony na kopyta: zvony slouží k ochraně kopytních patek a tzv. korunkového okraje. Bývají vyrobeny z gumového materiálu a používají se nejen k ochraně kopyt při výcviku, ale i při skokovém ježdění.Dále můžeme při lonžování používat i tzv. martingal. Je tvořen nákrčníkem, vidlicí s kroužky a podhrudníkem, zakončeným smyčkou, kterou je provlečen podbřišník. Martingal zabraňuje koni, aby zvedal příliš vysoko hlavu a krk nebo aby s ní neustále pohazoval nahoru a dolů.
Podobným "nástrojem" pro správné držení hlavy koně jako je martingal, je "průvlečná otěž". Průvlečné otěže slouží k donucení koně snížit hlavu. Tyto otěže se připevňují pod bočnice sedla k podbřišníku nebo jsou vedeny mezi předníma nohama a jsou připevněny k podbřišníku na hrudi koně.
Další pomocnou otěží, používanou při lonžování, je tzv. "vyhazovací otěž". Tento druh otěže je tvořen nastavitelnými řemeny, které se připevňují do kroužků udidla nebo k obnosku. Druhý konec těchto otěží se připevňuje k podbřišníku. Účel této otěže je stejný jako u martingalu a průvlečné otěže. Slouží ke správnému držení hlavy koně.
Další pomůckou je lonžovací ohlávka s obnoskem. Je to ohlávka se zpevněným nánosníkem, ke kterému jsou připevněny tři kroužky, přičemž je lonž připnuta na přední straně nánosníku. Velikou předností lonžovací ohlávky z obnosníkem je to, že udržíte koně snadněji pod kontrolou než s obyčejnou ohlávkou, jelikož pevný nánosník vyvíjí větší tlak na hlavu koně. Nánosník je vypodložen, aby příliš koně netlačil.
V pozdější fázi výcviku můžeme na lonžovací ohlávku upevnit i udidlo. Kůň si na něj zvykne, aniž by byl na udidlo vyvíjen jakýkoli tlak. Existuje spousta druhů udidel. Liší se od sebe tvarem, šířkou, velikostí a druhem působení, tzv. pákové a bez páky.
Dále je možno při lonžování používat podbřišník, který se používá v prvních fázích výcviku mladého koně. Pozvolna ho tímto svým způsobem přivykáme na sedlo. Upevňuje se v místech, kde má kohoutek.

Výcvik koně, lonžování a pomůcky


SonM♥

2. října 2009 v 17:26 |  Soutěže
Je to prostě soutěž o Nejlepšího mazlíčka :).
Co potřebujete ?
do 1. kola jenom foto. Potom už jenom udaje o něm :)
To je vše :)

Registrace:
  1. Jméno/vaše/(přezdívku)
  2. Jméno/Mazlíčka(přezdívku
  3. Web.
Mazlíček musí být váš, ne kamarádky nebo vymyšlený.
Tod vše :)..


Military

8. září 2009 v 14:52 |  →Koně
Military - soutěž všestrannosti - je soutěž všestranné způsobilosti koně a jezdce. Název military pochází z doby, kdy vojenští důstojníci pravidelně absolvovali zkoušky výkonnosti. Kompletní soutěž military je třídenní. První den jsou drezúrní zkoušky, druhý den terénní a kondiční zkoušky a třetí den je skoková zkouška na parkuru.při drezúře se posuzuje ovladatelnost, poslušnost a uvolněnost koně. Terénní a kondiční zkouška má 4 úseky, úsek A je klusový, úsek B je steeplechase 2 až 4 km, úsek C je opět klusový, pak je povinná 10 minutová přestávka s veterinární prohlídkou a koně které veterinář uzná mohou nastoupit k úseku D - cross- country, neboli k jízdě krajinou, kdy kůň překonává uměle vytvořené přírodní překážky, např.suché a vodní příkopy, živé ploty, kmeny, závory...Překážky nesmějí být vyšší než 1,2 m. tento úsek je kolem 7 km dlouhý. Účelem skokové zkoušky je ukázat dostatek sil po předešlé námaze a kůň jede klasický parkur,


Hledáme new členy!

2. září 2009 v 16:43 |  →Registrace
Ahoj :o)
Hledám členky/ny co by se starali o tento blog..
co to obnáší?.. Jako každá členka dostane od tohoto blogu
heslo a ta by měla dávat na blog články..(o zvířatech atd..)
A hledám nějaké schopné členky..
Kdybyste si mysleli že jste alspoň trapet schopný(2x článek do týdne stačí)
Tak bych vás brala:)
Kdyžtak mi napište dolu do komentu :).. dík :o)
...
(tento blog je proti týrání)

Zahrada, kde jsou sýkorky vítány

1. září 2009 v 12:16 |  →Mix

Zahrada, kde jsou sýkorky vítány

ZdRoJZahrada, kde jsou sýkorky vítány

Blíží se podzim a na zahradě je práce víc než dost. Ale jestlipak víte, že právě podzim je ideálním obdobím pro instalaci ptačích budek? Což si takhle jednu vyrobit a dát ji na právě usínající zahradu?

Chudáci kone :(

19. srpna 2009 v 17:31 |  Videjka

Chudáci kone :(... škoda
jich ..
Z prvu to vypadalo videjko plných fote s koníkama ale pak se vybarvilo..

Stop-tyraní Koníí !!

19. srpna 2009 v 17:23 |  Videjka
Vždyť koně jsou nádherní!!

Vánocee xD

19. srpna 2009 v 17:21 |  Videjka
Upa dobrá vánoční reklama :)

whiskas junior reklama CZ

19. srpna 2009 v 17:18 | :** |  Videjka

Boží reklamaaa♥♥

:=(. Proč ona?

16. srpna 2009 v 0:01 |  →Týrání dětí

M?áš silnou povahu?
Není to až tak drastický..
Ale smutný :=(..
Chudák..

Rychle se zapomíná...

15. srpna 2009 v 23:57 |  →Týrání dětí
.. NA to co bylo.. Na vše špatné a vzpomínky zustanou na dobré.. Ale těm co si peklo prožili tak jim vzpomínky zustanou NAVŽDY !

týrání děti :(

15. srpna 2009 v 23:45 |  →Týrání dětí




Je to děsný co lidi dokáží..
A někteří jen tak stojí a čekají co bude..

Smutný obličeje...
Ale někteří zapomínají že jsou :(

čičinky j-pícty

15. srpna 2009 v 17:04 |  →Kočky


kwasnyblog.blog.cz blog

Kliknio si :)

14. srpna 2009 v 23:50 | :) |  →Ankety
Kliiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiik

Jak funguje kůň - část 7.: Kostra končetin

14. srpna 2009 v 18:32 |  →Koně

Jak funguje kůň - část 7.: Kostra končetin

Budu se opakovat, když řeknu, že končetiny koně jsou specializované na přímočarý běh, a to by měli vědět i jezdci a trenéři, protože tato skutečnost s sebou nese ve výcviku koně výhody, ale také celou řadu zdravotních nepříjemností, pokud nebudou anatomii a fyziologii končetin koně respektovat. Proto chci tento díl opět věnovat nudné teorii a seznámit pozorné čtenáře s tím, jak vlastně končetiny koně vypadají, protože na základě této znalosti budou moct pochopit jejich funkci. Končetiny se skládají z řady na sebe navazujících kostí, které umožňují koni stát a pohybovat se. K trupu jsou připojené takzvaným pletencem - hrudní končetiny ramenním, jenž u koně není úplný (chybí klíční kost) (obr.1), pánevní končetiny pletencem pánevním. Potřeba koní pohybovat se co nejrychleji a energicky nejúsporněji po relativně tvrdém a rovném povrchu způsobila, že se během evoluce z končetiny uzpůsobené k uchopování předmětů stala končetina specializovaná na běh. Zakrněly všechny prsty kromě třetího, který se naopak výrazně vyvinul a jeho konec je chráněn kopytem, protože kůň se pohybuje pouze po něm. Zbytky druhého a čtvrtého prstu jsou pouze v podobě neúplných záprstních kostí, kterým se říká bodcové. Nejdříve se podívejme, v čem se hrudní a pánevní končetiny liší:
• obr. 1: Ramenní pletenec koně (nahoře) a člověka (dole). U koně visí hrudník pružně mezi plochými listy lopatek (červené šipky - pohyb hrudníku mezi lopatkami). U člověka je s ramenním pletencem spojen klíční kostí (žlutá), lopatky mohou klouzat po žebrech dozadu a dopředu (modré šipky) - člověk zapaží, upaží, předpaží, kůň tyto pohyby vykonávat nemůže.

• obr. 2: Kosti horní části hrudní končetiny: 1 - lopatka, 2 - pažní kost, 3 - vřetenní kost, 4 - zakrnělá loketní kost s výrazným okovcem, a - relativně pohyblivý ramenní kloub, b - loketní kloub v nataženém stavu ("uzamčený" u stojící končetiny), c - část karpálního kloubu.

1. Kostra hrudních končetin

Hrudní končetiny stojícího koně vypadají jako sloup. Přestože jsou na pohled slabší, jejich svaly menší, jsou schopné lépe snášet nárazy a nést hmotnost, než na pohled mohutnější končetiny pánevní. Je to díky struktuře jednotlivých kostí a jejich vzájemnému skloubení i systému šlach a svalů. Úkolem hrudních končetin koní je:
- podepírat tělo koně při pastvě, odpočinku - k tomu jim pomáhá jejich tvar sloupu a schopnost "zamknout" loketní a karpální kloub do nataženého stavu,
- snášet a tlumit nárazy při pohybu koně vpřed - k tomu jim pomáhá krom pružného zavěšení na hrudník i zaúhlení ramenního a loketního, stavba karpálního a zaúhlení spěnkového kloubu,
- podílet se na pohybu vpřed, kdy umožní těžkému trupu, aby se přes ně "převalil". Díky velké stranové stabilitě se na ně kůň ve svém přímém běhu může dobře spolehnout, je to známka dokonalé specializace končetiny na přímočarý běh.
Hrudní končetiny nejsou s hrudníkem spojené žádnou kostí, hrudní koš visí mezi oběma lopatkami pouze na svalech a povázkách. Proto jsou lopatky koně velké a ploché. Obecně svírají s vodorovnou rovinou úhel asi 45 - 50° (její osa by měla být rovnoběžná s osou spěnky). Přesná znalost polohy lopatky je důležitá pro správné nasedlání koně. Pokud bude sedlo příliš vepředu, bude rušit pohyb lopatek a tím omezovat pohyblivost celé hrudní končetiny, zadní okraj lopatek může také bolestivě narážet o přední hranu bočnice sedla.
Lopatka se spojuje s pažní kostí ramenním kloubem. Je to pohyblivý kulovitý kloub. Přesto ho v pohybech do stran, například při překrocích a při rotaci okolo podélné osy výrazně omezují silné svaly pletence ramenního - úkroky, prudké otočky či obraty nejsou přirozené pohyby koní.
Dolní konec silné pažní kosti se kloubí s kostmi předloketními v loketním kloubu. Tento kloub už je na rozdíl od ramenního uzpůsoben čistě jen k pohybu v jedné rovině - čili k ohnutí a natažení, je to válcovitý kloub. Pohyblivost do stran a rotační pohyby mu omezují silné postranní vazy i samotný tvar kloubu, kdy horní konec loketní kosti - loketní výběžek (okovec) - vězí zaklíněný mezi hřebeny kladky pažní kosti. Toto uspořádání také brání ohnutí loketního kloubu směrem dozadu, čili ho "zamyká" (asi v úhlu 120 - 150°) a tím stabilizuje celou končetinu při podpěru (viz kapitola o statickém oblouku). Loketní hrbol je také důležitým ramenem páky, na nějž se upínají silné svaly narovnávající celou hrudní končetinu a tedy posunující tělo koně dopředu. Je to zbytek ze zakrnělé loketní kosti. Předloktí je tedy u koně tvořeno pouze kostí vřetenní, i to je důsledek přeměny rotace schopné končetiny sloužící k uchopování v končetinu specializovanou na běh.
Dolní konec vřetenní kosti se kloubí s horní řadou malých zápěstních kostí. Dolní řada těchto kůstek je zase skloubená s horním koncem třetí záprstní kosti a hlavami obou bodcových kostí. Celý tento systém se dohromady jmenuje karpální (zápěstní) kloub, který se také pohybuje výlučně v jedné rovině - dokáže se jen natáhnout a ohnout, protože v jiných pohybech mu brání tvar kloubních ploch i silné postranní vazy. Karpus se také nemůže zalomit dozadu, což opět výrazně stabilizuje hrudní končetinu při podpírání těla. Protože se tento kloub skládá z mnoha malých kůstek, mezi nimiž je dost pružné chrupavčité tkáně, je důležitou součástí systému tlumícího nárazy.

2. Kostra pánevních končetin

Od prvního pohledu je pánevní končetina jiná než hrudní. Ve své horní části je opatřená mohutnými svaly a také její klouby mají jiné zaúhlení. V rámci pohybového aparátu má taky výrazně odlišné funkce:
- jejím hlavním úkolem je posouvat trup dopředu, aby byl přenos pohybového impulsu účinný, je pevně spojená s páteří, a to nepohyblivým křížokyčelním kloubem, navíc je i ona ve svých kloubech stabilizována, aby se hýbala téměř výhradně v přímém směru a minimálně do stran,
- i ona má vyvinutý statický systém, který umožní koni odpočívat ve stoje,
- relativně větší pohyblivost kyčelního kloubu umožňuje koni se v případech nouze bránit útočícím šelmám (byť omezeným) vykopáváním do stran.
• obr. 3: Kosti karpálního kloubu: 1 - vřetenní kost, 2 - karpální kůstky, 2b - přídatná karpální kost, která slouží jako rameno páky pro svaly ohýbající končetinu, 3 - třetí záprstní kost, 4 - bodcová kost, a - jediný výrazněji pohyblivý kloub karpu.

• obr. 4: Horní část pánevní končetiny s okolními kostmi: 1 - bederní obratle, 2 - křížová kost, 3 - ocasní obratle, 4 - pánev, 4a - kyčelní hrbol, 4b - křídlo kyčelní kosti, 4c - sedací hrbol, 5 - stehenní kost, 5a - velký chocholík, 5b - kladka stehenní kosti (mezi jejími hřebeny klouže čéška), 5c - vnější kondylus stehenní kosti (kloubí se s holenní kostí), 6 - čéška, 7 - holenní kost, 8 - lýtková kost.

Mezičlánkem mezi vlastní pánevní končetinou a páteří je pánev, což je kostěný věnec, kde každá jeho polovina je složená z kosti kyčelní, sedací a stydké. Kyčelní kost je charakteristická velkým a plochým křídlem, jehož konec lze snadno nahmatat jako kyčelní hrbol, a na něhož nasedá křídlo křížové kosti. Vzniká tak plochý a téměř nepohyblivýkřížokyčelní kloub, který zajišťuje spojení pánevní končetiny s páteří, umožňuje tak převádět vertikální pohyb končetiny v horizontální pohyb celého koně. Na tom se podílí i velmi silný široký vaz pánevní. Ploché pánevní kosti slouží jako základna pro upnutí mohutných svalů, které vyrábějí pohyb a jsou "motorem" koně.
Všechny tři kosti pánve se stýkají v kloubní jamce kyčelního kloubu, do níž nasedá kulovitá hlavice stehenní kosti. Přestože tvar kloubních ploch slibuje velkou pohyblivost, výrazné rotaci či úkrokům do strany koni brání silné svaly a vazy.
• obr. 5: Široký pánevní vaz (žlutý), podílející se na pevném spojení pánevních kostí s kostí křížovou.

• obr. 6: Hlezenní kloub koně: 1 - holenní kost, 2 - hlezenní kost se šikmým dvojitým závitem, 3 - patní kost s patním hrbolem, 4, 5, 6 - zanártní kosti, 7 - třetí záprstní kost, 8 - bodcová kost, a - jediný pohyblivý kloub hlezna.

Stehenní kost je nejsilnější ze všech kostí v těle. Nahoře z ní ční velký chocholík, ke kterému se upíná silný střední hýžďový sval a jako pákou pohybuje celou končetinou. Přední část dolního konce je opatřená kladkou se dvěma hřebeny, vnitřní hřeben je větší a směrem nahoru ční ve tvaru "háku". Zadní dolní část stehenní kosti je opatřená silnými kondyly, které se kloubí v kolenním kloubu s holenní a lýtkovou kostí. Protože konce obou těchto kostí jsou vypouklé, je mezi nimi "spojka" - menisky, což jsou polokulovité chrupavčité ploténky. Kolenní kloub je vystavován při pohybu koně velkým silám a je svým tvarem dost nestabilní, proto je zesílen pevnými postranními vazy a uvnitř kloubu je ještě jištěn zkříženými vazy. Díky tomu se může pouze ohnout a natáhnout. Velmi důležitou součástí kolenního kloubu je poměrně malá kost s názvem čéška. Klouže v brázdě mezi oběma hřebeny kladky stehenní kosti a přesměrovává tah čtyřhlavého stehenního svalu. Když se kolenní kloub ohýbá, jde čéška dolů, když se natahuje, jde nahoru. Podílí se na "uzamčení" kolenního kloubu v natažení, což je další důležitá součást statického aparátu koně.
Bérce koně se skládají z holenní a lýtkové kosti, lýtková je vyvinutá jen ve své horní části. Holenní kost končí dole dvěma brázdami, do nichž sedá svými dvěma hřebeny hlezenní kost.
To už jsme u nártního neboli hlezenního kloubu. Je - podobně jako kloub karpální - složený z více menších kůstek, které jsou uložené ve třech "patrech". Vzadu k nim naléhá patní kost s výrazným patním hrbolem, který slouží k upnutí důležitých šlach a k přesměrování stahu lýtkových svalů směrem dolů ke kopytu. Nejpohyblivější z dílčích hlezenních kloubů je kloub bércový, čili mezi dolním koncem holenní kosti a hlezenní kostí. Ostatní kloubní plochy jsou příliš ploché a neumožňují téměř žádný pohyb. Protože hlezenní kloub má tvar dvojitého šroubového závitu a navíc je opatřen silnými postranními vazy, umožňuje pouze ohnutí a natažení končetiny, úkroky stranou a rotace okolo podélné osy je téměř nemožná. Onen "závit" je zároveň trochu šikmý, takže se kůň nemůže při úplném ohnutí končetiny kopnout do břicha. Protože tento kloub je velmi namáhán, často podléhá zánětlivým a artrotickým změnám (špánek).
• obr. 7: Záprstní kosti koně (kosti "holeně"): 1 - třetí záprstní kost, 2 - bodcové kosti, a - kloubní plocha s hlezenním (karpálním kloubem), b - kloubní plocha se spěnkovým kloubem, s výrazným hřebenem uprostřed stabilizujícím kloub.

• obr. 8: Kosti prstu s viditelnými sedlovitými kloubními plochami stabilizující končetinu při došlápnutí a omezeným pohybem do stran umožňující vyrovnávat došlápnutí po nerovném terénu, pohled zepředu a zezadu: 1 - horní sezamské kosti, důležitá součást závěsného aparátu spěnky, 2 - spěnková kost, 3 - korunková kost, 4 - střelková kost (dolní sezamská kost), 5 - kopytní kost.

3. Záprstí a prst

Pod karpálním a hlezenním kloubem jsou kosti a klouby hrudní a pánevní končetiny koně až na několik drobností stejné. Třetí záprstní kost je vazem spojená s oběma bodcovými kostmi a je podkladem tzv. přední a zadní holeně koně. Přední záprstní kost je na průřezu kulatější a má silnější kompaktu, protože musí odolávat větším silám působícím zepředu kolmo na její podélnou osu. Její dolní konec tvoří s horním koncem spěnkové kosti kladkovýspěnkový kloub. Obě kosti svírají navzájem úhel asi 220°. Ze zadní strany přiléhají ke spěnkovému kloubu dvěsezamské kosti, které jsou součástí tzv. závěsného aparátu spěnky. Je to životně důležitý komplex kostí, šlach a vazů, který koni umožňuje "spát vestoje" a brání prošlápnutí spěnkového kloubu až na zem. I on patří do tzv. statického oblouku koně. Spěnková, korunková a kopytní kost tvoří prst, odpovídají vlastně prstním článkům člověka, jen jsou relativně větší, protože na nich spočívá celá hmotnost koně. Osa prstu hrudní končetiny svírá se zemí ostřejší úhel, než u pánevní končetiny. I to souvisí s funkcí hrudní končetiny jako "brzdy" a pánevní končetiny jako "pohonu". Korunkový a kopytní kloub mají sedlový tvar a jsou, stejně jako spěnkový kloub, po stranách opatřené velmi silnými vazy. Jsou málo pohyblivé do ohnutí a natažení, do stran je jejich pohyb minimální a slouží k vyrovnání pohybu při došlapování na nerovný povrch. Právě proto trpí tyto klouby na končetinách při práci, kdy je kůň nucen pohybovat se na malých kruzích, vykonávat prudké obraty či chodit po šikmějších plochách. Příkladem budiž rychlostní westernové disciplíny či předčasné nebo nadměrné lonžování koně. Tato práce je pak jednou z příčin tak časté artrózy dolních kloubů končetin, kterou známe pod pojmem "kroužek".

MVDr. Dominika Švehlová Zdroj-
http://www.ifauna.cz

Část 6.: Pravda a mýty o koňské páteři

14. srpna 2009 v 18:30 |  →Koně

Jak funguje kůň


Minule jsme se seznámili s tím, jak se může pohybovat páteř a jak to vypadá navenek. A tady je často kámen úrazu - člověk posuzuje pohyblivost páteře pouze podle vnějších příznaků, čili podle horní a dolní linie těla. A to klame. Takže s čím je třeba počítat a na co se dívat?
A tady je pár dalších omylů, které se týkají hřbetu koně, potažmo páteře.
• obr. 1: Malý test: Poznáte podle linie hřbetu prohnutí (= ztuhlý kůň) a vyklenutí (= uvolněný kůň) páteře? Odpověď na obr. 2.

Omyl č. 1: vyklenutá páteř koně vypadá jako "kočičí hřbet".
Tak to rády ukazují mnohé kresby v různých publikacích. Je třeba si znovu uvědomit, že především hrudní a bederní část páteře koně je hodně stabilní a rozdíly ve vyklenutí a prohnutí při pohybu zde jsou velmi málo zřetelné! (obr. 1, 2) Navíc je u koní v normální kondici páteř aspoň částečně maskována svaly či tukem. Takže nečekejte, že až budete koně lonžovat či na něm jezdit, vyklene vám hřbet do viditelného oblouku. V tom nepomohou ani žádné pomocné otěže, lonžovací postroje či kavalety. Nyní nemám na mysli extrémní situace, k nimž však při běžném výcviku koně nedochází. Extrémní vyklenutí hřbetu koně můžete vidět, když ho píchnete zespodu do hrudníku, přibližně v místě, kde končí hrudní kost, nebo při jiných "cirkusových kouscích" (obr. 3), či při močení. Extrémní prohnutí hřbetu (obr. 4) je zato vidět poměrně často i při ježdění, stačí neznalý jezdec či trenér …
• obr. 2: Přiložením obrysů koně na obr. 1a a 1b zjistíme případný rozdíl. Kůň na obr. 1a kluše na gogue, je " natažený", má prostornější kroky, ocas nese v prodloužení linie páteře, krk korektně vyklenutý od kohoutku, linie nosu před kolmicí. To vše jsou známky uvolněnosti a aktivity koně. Kůň na obr. 1b dostal dvojité vyvazovací otěže a než se na nich "srovnal", kluše ztuhle a svázaně. To poznáme podle kratších kroků, krku zkráceného (protože páteř se zkroutila do písmene "S" - což lze poznat mimo jiné i podle poklesu před kohoutkem), nos koně je lehce za kolmicí a zdá se, že kůň švihá ocasem. To vše jsou známky toho, že svaly horní linie koně jsou stažené, kůň není uvolněný a následkem toho mu chybí potřebná aktivita. Jenže: Přestože páteř koně je v oblasti hrudníku a beder pravděpodobně prohnutá, protože hřbetní svaly jsou stažené, na horní linii to není vidět! Kohoutek koně na obr. 1a je trochu výš, pravděpodobně proto, že kůň ještě nedošlápl levou hrudní končetinou na zem. Dojem prověšení hřbetu u koně na obr. 1b tak dává jen pozice krku. Proto nelze posuzovat koně pouze na základě fotografií, je třeba ho vidět skutečně v pohybu.

Omyl č. 2: kůň neumí vyklenout hřbet.
Pominu-li skutečnost, že dnes opravdu panují o práci hřbetu ve výcviku koně podivné názory (např. rollkur v některých vyšších drezurních kruzích), málokdo pozná skutečně korektně vyklenutou hrudní a bederní páteř. Ať se dívají jak chtějí, ať dělá kůň co dělá, jeho hřbet vypadá stále prověšeně. No jo, jenže ono páteř a hřbet jsou dvě rozdílné věci! Když oni se lidi většinou dívají na hřbet coby horní linii koně, která je tvořená
- hřebenem hřívy - ten je často tvarován horními krčními svaly či dokonce tukovým hřebenem, které opticky "klenou" krk,
- kohoutkem a sníženým místem pro sedlo za kohoutkem - to je dáno rozdílnou délkou trnových výběžků hrudní a bederní páteře, takže za kohoutkem je vždy prohlubeň, čili "místo pro sedlo",
- a bedry s navazující zádí - ta je zase tvarovaná více či méně masivními hýžďovými svaly, takže se od beder dozadu zvedá.
• obr. 3: Kůň předvádějící "poklonu" má extrémně vyklenutou celou páteř: podsazenou pánev, viditelně vyklenutou oblast beder, v místě hrudní páteře je vyklenutí neznatelné, neboť ho maskují vysoké trnové výběžky kohoutku, vyklenutý krk. Tato pozice je však skutečně velmi extrémní. (Foto poskytla Jana Lacková)

Mezi kohoutkem a křížem tak vždy bude horní linie koně prověšená - jenže vyklenutí páteře, především hřbetní a bederní, není dáno horní linií koně (čili trnovými výběžky obratlů), ale řadou tvořenou těly obratlů, které jednoduše nejdou vidět (obr. 5a, červená linie).
Jinými slovy - pro posouzení toho, zda má kůň vyklenutý hřbet nebo ne, musí mít člověk vycvičené oko a musí brát ohled i na celkový exteriér a výživný stav každého koně (samozřejmě kromě extrémních situací). Pokud koni ustřihnete na fotografii vyklenutý krk, bude najednou vypadat prohnutě téměř v jakékoli situaci.
• obr. 4: Jízda na prohnutém koni american saddlebred horse. Typické pro soutěže vícechodových amerických plemen. Převzato z www.ski-epic.com.

Omyl č. 3: pro vyklenutí hřbetu musí kůň chodit s hlavou co nejníže - čím níž tím lépe.
S tímto tvrzením se setkáme především při lonžování, kdy je snaha, aby se kůň pohyboval s nosem skoro u země (obr. 5b). Toto držení hlavy a krku však pro něho není prospěšné. Pohyb s hlavou příliš nízko neznamená, že se bude "klenout" hřbet ještě více, než když je hlava týlem na úrovni kohoutku (čili krk přibližně vodorovně). Dále toto držení krku a hlavy způsobí, že kůň ještě více přetěžuje předek. Obvykle je to spojeno s tím, že se nepohybuje s aktivní zádí, protože snížený krk mu příliš blokuje záď. Krk s hlavou dole je často spojen i s tím, že není aktivně nesen krčními a hřbetními svaly - je prostě jen tak pověšen a kůň se jednoduše "fláká".
Správné vytažení krku, která má zepředu podpořit vyklenutí hřbetu a zvednutí kohoutku, totiž není rovno sklonění hlavy k zemi. Naopak, je třeba, aby kůň držel krk co nejblíže horizontále, nos výrazně před kolmicí, zato krční páteř musí tvořit aktivně klenuté svaly (obr. 1a, 6b). Pouze tak má práce smysl, protože není přetěžován předek a záď může být dostatečně aktivní, aby napínala most páteře zezadu. Zároveň musí dobře pracovat břicho, aby drželo ve vyklenutí i hrudní část páteře. Něco jiného je, když si kůň při práci jen občas odkývne výrazně dolů na znamení, že jeho svaly nejsou zkrácené.
• obr. 5: Kůň klusající s různou polohou hlavy a krku.
a - Krk je nesen přibližně vodorovně. Je to výška, která je většinou pro "vyklenutí" hřbetu dostačující, pokud jde kůň aktivně od zádě až po týl. (Zde je kůň bohužel na gumovém chambonu, takže jeho linie nosu není před kolmicí, jak je potřeba.)
b - Kůň kluše s hlavou příliš nízko (pravděpodobně ve snaze najít polohu, jak se vyhnout tahu gumového chambonu). Kromě toho, že je výrazně tažený na předek, se tím však jeho vyklenutí hřbetu nijak nezlepšuje. Taková práce (pokud se nejedná jen o chvilkové odkývnutí dolů) je naopak kontraproduktivní právě z hlediska špatné rovnováhy koně a přetěžování hrudních končetin.

Omyl č. 4: "sbalená hlava" = vyklenutý hřbet.
Hrozný výraz vyjadřující to, že kůň má mít při pohledu z boku co nejkulatější krk a hlavu nést nosem dolů (ve skutečnosti dokonce dozadu). Vzhledem k tomu, že krk dokáže být velmi pohyblivý, nemusí mít vždy vliv na klenutí hrudní páteře, což bylo dobře patrné už na fotografiích v 5. části seriálu. Snaha jezdit koně "sbaleného" totiž často vede k tomu, že se krční páteř pokroutí do tvaru písmene "S", krk se zkrátí a "zaroluje", kohoutek je tlačen dolů a tím se prověšuje celá hřbetní a potažmo i bederní páteř. Snahou by mělo být vytažení krku do tvaru "C", což vytáhne kohoutek nahoru a pomůže držet koni vyklenutý hřbet i s jezdcem v sedle. U méně zkušených koní bude ono "C" delší a rovnější = vyklenutý krk vytažený dopředu-dolů, postupně s výcvikem a gymnastickou přípravou koně se bude "C" zakulacovat, krk vzpřimovat a tahat kohoutek výš (červené tečky na obr. 6), to je třeba kombinovat se stále výraznějším podsazováním zádě, která klene zezadu i bederní páteř a udržuje tak hřbet stabilní a odolný vůči tlaku shora a tahu zdola.
• obr. 6: Klusající kůň s vyklenutou páteří.
a - Jezdecké vyklenutí páteře a krku v klusu u koně na úrovni stupně Z. Na první pohled vidíme pouze líbivě zaoblený krk a kulatou záď, o vyklenutí hrudní a bederní páteře se můžeme z této fotky jen domnívat - protože kůň jde spokojeně, na přilnutí, přiměřeně vzpřímený, před kolmicí, aktivně od zádi a s pracujícím břichem, lze usoudit, že "vzal jezdce na hřbet" a páteř aktivně klene (vložený obrázek páteře a červená linie znázorňující, co vlastně má být vyklenuto).
b - Kůň v klusu přes kavalety, aktivní klenutí páteře s vytaženým krkem. Klenba mostu (= hrudní a bederní páteř) je tažená zepředu aktivně klenutým krkem a zezadu energickým pohybem pánevních končetin, podporovaná aktivním stahem břišních svalů způsobených mimo jiné i vyšším zvedáním končetin přes kavalety. I zde je ve skutečnosti vyklenutá pomyslná linie tvořená těly obratlů, nikoli horní linie koně. Červené tečky představují přibližně průběh krční páteře.

Omyl č. 5: hobby kůň nepotřebuje žádný výcvik, vždyť se s ním jezdí jen na pohodové vyjížďky …
Pokud na koně pravidelně sedá jezdec, dochází k nepřiměřenému zatěžování páteře, prohýbání klenutého mostu směrem dolů. Je třeba posílit jeho klenbu "tahem za lana" zepředu i zezadu (aktivní nesení vyklenutého krku podporující zvedání kohoutku a aktivní vyšlapování pánevními končetinami) a podpořit ho i zespodu (posílit břišní svaly). V případě koně coby živého tvora to znamená postupně systematickým výcvikem a vhodně volenými cviky gymnasticky procvičovat jeho tělo, aby získal novou nervosvalovou koordinaci a naučil se pohybovat v nové rovnováze s "jiným" používáním svých svalů. Čili - i hobby kůň má projít korektním základním drezurním výcvikem a později čas od času je třeba překontrolovat a upravit držení těla pod jezdcem. Pominu-li špatně trénované výkonné sportovní koně, jsou právě hobby koně častými pacienty trpícími na bolesti hřbetu. Je prostě třeba myslet na to, že každý kůň reaguje při obsedání na hmotnost jezdce tím, že se prohne, to je normální reakce, u některého koně výraznější, u jiného méně. Bohužel nestačí sednout si na koňský hřbet a jet … Kůň nepřijde "sám na to, jak nosit jezdce", musí se to naučit. Pokud jezdce nosí nenavyklý či řádně nepřipravený hřbet, budou se přetěžovat a poškozovat meziobratlové spoje (klouby, vazy, projevující se zánětem a bolestí, později sníženou pohyblivostí). Následkem toho může dojít až k poškození samotných obratlů ("kissing spines", spondylózy a kostnatění v místech meziobratlových kloubů či úponů vazů) a v neposlední řadě vzniknou problémy i se svaly, které se podílejí na stabilizaci páteře.

MVDr. Dominika Švehlová Zdroj-
http://www.ifauna.cz

Jak funguje kůň - část 5.

14. srpna 2009 v 18:26 |  →Koně

Jak funguje kůň - část 5.

Pohyblivost koňské páteře


• obr. 1: Natahování a ohýbání páteře koně při překonávání šířkové překážky (mimochodem pro koně velmi nepřirozený pohyb, což se často projevuje poškozením páteře v oblasti sedla, zvaným "kissing spines").
a - Kůň se odráží, pánevní končetiny má výrazně pod tělem, pánev podsazenou a vyklenutou bederní páteř. Zároveň zvedá kohoutek, takže klene i hrudní páteř (což už není tolik viditelné, protože to maskují trnové výběžky svojí různou délkou). Výrazně vyklenutý je i krk (nenechte se mýlit tukovým hřebenem!). Páteř koně je ve flexi = je vyklenutá po celé své délce.
b - Kůň odskočil příliš brzo a usilovně se natahuje, aby překonal oxer. Pánevní končetiny jsou vzadu, zvedají zadní konec pánve, takže bederní páteř je téměř maximálně prohnutá, s ní i páteř hrudní, pouze krk je ještě ohnutý a vůči kohoutku snížený. Extenze = prohnutí hrudní a bederní páteře.
c - Po doskoku jdou pánevní končetiny dopředu a začínají podsazovat pánev a klenout bederní páteř. Kůň stojí na hrudních končetinách, krk výrazně vysoko, čímž dochází k extenzi = prohnutí hrudní a krční páteře.
Pohyblivost koňské páteře je tématem nejedné diskuse o výcviku a předvádění jezdeckého koně. Vždyť to, jak je vyklenutá či prohnutá by mělo světu ukázat, zda se s koněm pracovalo a pracuje správně. To, že kůň vezme jezdce na hřbet, čili vlastně vyklene hřbet, se považuje za známku jeho správného výcviku a zdravého těla i ducha, svědčí to i o jezdeckých schopnostech člověka v jeho sedle. Jak je to ve skutečnosti?
Páteř koně je pohyblivá ve třech rovinách. Může se:
1. vyklenout nahoru (flexe) nebo prohnout dolů (extenze) (obr. 1),
2. ohnout doprava nebo doleva (laterální flexe) (obr. 2),
3. rotovat okolo podélné osy ve směru a proti směru hodinových ručiček (rotace) (obr. 3).

• obr. 2: Ohnutí páteře koně = lateroflexe podle obvodu kruhu.
a - Korektní drezurní ohnutí, které má být rovnoměrné po celé délce páteře.
b - Krk koně je více ohnutý, než zbytek páteře, kůň je zároveň více naklopený do obratu.
Kromě toho se jednotlivé obratle navzájem i trochu posunují, mluvíme o
4. vertikálním stříhání (obratel se pohybuje vzhledem k sousednímu obratli nahoru a dolů), které je spojeno s flexí a extenzí,
5. transverzálním stříhání (obratel se pohybuje vzhledem k sousednímu obratli doprava a doleva), které je spojeno s lateroflexí a rotací.
Při každém hlavním pohybu páteře dochází v určitých místech páteře ke stlačování a natahování meziobratlových tkání (ploténka, klouby, vazy).


• obr. 3: Rotace těla koně v klusu.
a - Pravá pánevní končetina (a levá hrudní) je zvednutá a pánev je nakloněná na pravou stranu, což vyvolá i rotaci páteře, břicho "uhýbá" doleva.
b - Opačná situace: zvedá se levá pánevní končetina, pánev s páteří rotují doleva a břicho se "vyboulí" na pravou stranu.

Ad 1: vyklenutí / prohnutí páteře
Začněme tím, že ideálem je, když má kůň během práce (nejen) pod jezdcem páteř vyklenutou v oblasti beder, hrudníku i krku (obr. 4). Jinými slovy, musí klenbu mostu udržovat "taháním za lana" z obou stran: zepředu (kde působí snížený a nebo vyklenutý krk tahem za šíjový vaz plus aktivně zapojí patřičné svaly) a zezadu (kde prostorné kroky pánevních končetin, vyvolané správnou prací hýžďových, stehenních a bederních svalů stáčí pánev šikmo dolů a tím nadzvedávají bedra). K tomu je třeba přičíst aktivní práci dostatečně silných břišních svalů, které tlačí vnitřnosti nahoru a tím páteř podporují zespoda.
V minulém díle jsme viděli, že páteř koně není schopná se vertikálně ohýbat po celé své délce stejně. Vyklenutí či prohnutí je proto nejviditelnější v oblasti krku, a taky nejvíce přihlížející lidi mate. Kůň totiž může velmi snadno udělat "falešný krk", ale zbytek páteře bude prohnutý (obr. 5). Snaha koně "sbalit" či mít "hlavu na kolmici" často vede právě k tomu, že jezdec rukama či pomocnými otěžemi zakulatí krk, často nadměrně, a na zbytek páteře, který je pro nošení jezdce důležitější, vůbec nehledí. Vyklenutí hřbetu ale není ani o tom, koně někam "nahnat zezadu". Kůň může utíkat, dělat dlouhé kroky, ale pokud nezapojí svaly celého těla a nezíská novou rovnováhu a lepší koordinaci, hřbet může mít stále prohnutý a nošení jezdce ho bude ničit (stačí se podívat na klusáky v plné rychlosti).
S tím úzce souvisí i posuzování koní na fotografiích: je nesmírně důležité, v jakém okamžiku je kůň zachycen, protože v klusu a cvalu se i během jednoho kroku velmi mění vertikální ohýbání páteře v závislosti na práci končetin. Kůň tak může vypadat krásně vyklenutý a za pár milisekund byste jezdce žalovali z toho, že má koně naprosto prohnutého (obr. 4).

• obr. 4: Kůň v různých fázích klusu.
a - Fáze vznosu, došlapuje levá hrudní a pravá pánevní. Kůň vypadá opticky kulatěji. Ve skutečnosti tomu tak je, protože vnitřnosti jdou setrvačností nahoru a pomáhají páteři se vyklenout.
b - Jen o chvilku později diagonální pár končetin podepírá tělo, vnitřnosti setrvačností klesají dolů a táhnou s sebou páteř. V tento moment kůň většinou vypadá, jako by "chodil pod jezdcem prohnutý".

Ad 2: Ohnutí do strany
Jezdec při projíždění oblouku, rohu či kruhu často hledí na to, co má před sebou - krk koně. Jenže ohnutí krku zdaleka neznamená, že je ohnutý celý kůň, není těžké "zalomit" krk před kohoutkem. I mnozí hobby jezdci vědí, že krk koně má být ohnutý pouze tolik, jak je ohnutý zbytek těla koně. Ať už proto, že kůň ohnutý pouze v krku může snadno "vyvézt jezdce po pleci", nebo proto, že takto zalomený kůň přetěžuje vnější hrudní končetinu, což se časem může projevit na jeho zdraví.
Existují názory, že kůň se v oblasti trupu neohýbá, nebo že se sice trochu ohne podle toho, jak jdou jeho končetiny dopředu a dozadu, ale trvale ohnutý podle obvodu kruhu být nemůže. Ani to není pravda. Jeho hrudní a bederní obratle se sice navzájem dokážou "ohnout" o několik málo stupňů, pokud však každý tento pohyb sečteme, vyjde nám docela zajímavý výsledek (obr. 6). Problém je někde jinde, pro koně není přirozené udržovat konstantní ohnutí hrudní a bederní páteře podle kruhu či oblouku. Musí se to naučit. Musí se naučit zapojit do práce krátké svaly, které jsou přisedlé přímo na páteři (a tedy navenek nejdou vidět) a které pohybují jednotlivými obratli navzájem. Kůň musí projít systematickou gymnastikou (jako tanečník, pokud má jeho tanec vypadat ladně), aby uměl držet těmito svaly páteř patřičně ohnutou (jednou víc, jednou míň - podle poloměru kruhu či oblouku), a přitom se musí pomoci jiných svalů pohybovat v patřičném tempu a chodu a ještě být u toho uvolněný a energický. O co jednodušší je pro něho držet trup rovný jak tyč a ohnout pouze krk. A u toho se často ještě naklopit jako na ploché dráze. Bohužel, tímto dochází často k poškození končetin, protože kůň není stvořen k tomu, aby kličkoval, pohyboval se po kruzích, uskakoval a ještě u toho měl náklad na hřbetě. Rozumným řešením je proto koně přijezdit tak, aby byl schopen jít stále kolmo k zemi a tedy se v oblouku přiměřeně ohnout, a přitom samozřejmě udržovat rozumnou rychlost.

• obr. 5: Kůň barokního typu v pasáži. Vyklenutý je krk, podpořený přirozeným tukovým hřebenem a udržovaný jezdeckými pomůckami, zatímco zbytek páteře (hrudní a bederní) je prohnutý dolů, protože diagonální pár končetin je ve fázi podpěru a navíc je pánevní končetina poměrně hodně za zádí. Páteř se tak mění z klenutého mostu v most visutý.
Ad 3: Rotace páteře
Při rotaci je třeba myslet především na oblast beder, a to ze zdravotního hlediska. Každý krok pánevní končetinou je totiž provázen rotací pánve, která se částečně přenese na bederní páteř. Pokud bychom koně nutili takto rotovat nepřiměřeně (chůze po vrstevnici s jednou končetinou došlapující výš do svahu, klus do prudšího svahu apod.), zdravotně to odnese oblast kříže a beder.
(pokračování příště)

• obr. 6: Podle výzkumů dr. H. Clayton a kol. se sice sousední hrudní a bederní obratle ohnou jen o pár stupňů, výsledný součet těchto pohybů je však dostatečný k tomu, aby se kůň mohl ohýbat po celém těle podle obvodu kruhu (pokud tento není příliš malý).
MVDr. Dominika Švehlová

Kam dál